Mám asi osmdesátiletou sousedku a vždy když mě potká jak jdu venčit psa, tak prohlásí: “Ten pes zase vyrostl.”

To je samozřejmě nesmysl, neboť mému psovi jsou čtyři roky a tudíž už asi 3 roky neroste ;-D. Když tedy bábi od vedle sdělím tuto skutečnost, tak mi začne tvrdit, že teda asi přibral. Váha na veterině ale tvrdí opak, náš čtyřnohý miláček má stále svých 42kg ;-). Tak mě napadá, že kdyby se na mě řítila taková obluda ze schodů od výtahu v šeru zaprášené žárovky, tak bych měl asi (nejen) v jejím věku taky velké oči.

U nás kolem domu se pořád potulují nejací bezdomovci a častokrát je najdu přímo ve vchodě našeho (činžovního) domu, jak tam popíjejí svou lahvinku piva, nebo točeného vína z pet lahve (ti vip maj i vodku). Pro pohonné hmoty si chodí do večerky ve vedlejším domě, ale nesmí je tam pít, protože si na ně lidé stěžovali a večerce hrozilo zavření. Proto chlastaj u našeho domu. Je zajímavé je pozorovat, neboť mají velmi zvláštní způsob komunikace, který se skládá z různých zkřeků připomínající vrčení a vrzání staré avie a mávání rukou jako při lodní komunikaci, jen místo vlaječek mají v rukou lahve. Někdy vypadají dosti komicky, jindy strašidelně. Především pro nezasvěcené. Nikdo mi však nevymluví, že do jejich komunikačních protokolů patří jako například u včel, mravenců, či termitů i pachové signály. Ty jsou totiž znatelné i za tmy a hluku. Co z toho plyne? Z mého pozorování smečky těchto tvorů v mém okolí jsem došel k závěru, že díky nepřízni osudu si tato komunita osvojila mnohem pokročilejší a propracovanější způsob komunikace, který neznevýhodňuje ani zrakově, či sluchově postižené členy komunity. Tohoto efektu zřejmě dosáhli kombinací více dorozumívacích kanálů (asi využívají i ty v okolí). Jinými slovy, jejich schopnost přizpůsobit se těžkým životním podmínkám je obdivuhodná.

Někdy v budoucnu se ještě vrátím k sociálním zvyklostem pozorovaných subjektů. Ty ale vyžadují dlouhodobější studii, než je bude možno prezentovat a pravděpodobně z toho bude seriál